Kdo ji získá? - Věci vycházejí najevo

Ginny nemohla uvěřit vlastním očím. Jejím novým pacientem byl Draco Malfoy. Ležel na posteli přímo před ní a spal. Hodnou chvíli jen zaraženě stála a zírala na něj. Pak ale pocit překvapení nahradily nezodpovězené otázky, které jí vyvstávaly v mysli.
Jak se sem Draco dostal? A co se mu proboha mohlo stát? Vždyť byl ve vězení…
Rychle přistoupila k jeho lůžku a stále ještě mírně v šoku natáhla ruku ke stolku vedle Dracovy hlavy. Ležela tam zažloutlá nemocniční složka. Ginny ji spěšně otevřela a přečetla si zprávu o pacientově stavu. Pak ji zase odložila zpět a zamyšleně se zadívala na Malfoyovu tvář.
Takže má otřes mozku a složitou zlomeninu nohy, jenž zatím nešla odstranit kouzlem, přemýšlela Ginny. Zběsilý tlukot jejího srdce, který se dostavil spolu se strachem, jestli nemá Draco nějaký vážnější úraz, se pomalu vracel zpět do normálního rytmu. Tyto obavy však nahradily další palčivé myšlenky.
A to se teď tady o něho mám starat? Po včerejších událostech a dnešní krásné noci s Harrym, když už jsem si myslela, že vše bude zase tak, jak má být?
Tohle bylo přesně to, čeho se Ginny obávala. Po včerejšku doufala, že se s Dracem už neuvidí. Tak by na něj zapomněla, ale takhle… Když mu bude každý den nablízku, nepodaří se jí ho vyhnat z myšlenek. A to rozhodně nebylo to nejlepší pro její vztah s Harrym.
Ale proč ji tak zatraceně přitahuje?! Takový snob… kdyby tak na něj mohla jednou pro vždy zapomenout a být šťastná jako dřív.
Z těchto úvah ji vytrhlo blonďákovo zavrtění. Ginny chvíli bez dechu jen tak stála a čekala, jestli se Draco probere. Ten už ale za moment zase hluboce oddechoval.
Přistoupila blíž k posteli a znovu se zahleděla na jeho bledou tvář.
S překvapením zjistila, že vypadá úplně jinak než obvykle. Dnes ji totiž nezdobil ten dobře známý kamenný výraz, úšklebek na rtech ani neproniknutelné šedé oči. Ginny si teď prohlížela Dracovu alabastrovou pleť, mírně pootevřené plné rty a pro něj tak netypicky zrůžovělé tváře. Na jedné z nich se rýsoval čerstvý hluboký škrábanec. Jeho hrudník se pravidelně zvedal a zase klesal spolu s jeho nádechy a výdechy. S tímto vším a bez toho ledového výrazu vypadal Draco tak nějak zranitelně a bezbranně. Bylo vůbec možné, aby takhle Malfoy vypadal? Neuvěřitelné, co všechno dokázal odkrýt spánek. Nebo spíš zakrýt? Nyní z Draca nebyla cítit jeho typická odtažitost, ale jen obyčejné lidské teplo. Ginny měla jedinečnou možnost vidět ho bez té Malfoyovské masky.
Ten pohled ji uchvátil.
Sedla si na okraj postele a ještě chvíli mladíka nepřítomně pozorovala. Pak bezmyšlenkovitě natáhla prst a přejela jím po jeho bledých rtech. Přitahovaly ji. Byly hebké na dotek a sálala z nich horkost. Vychutnávala si chvíli, ve které se mohla beztrestně dotýkat úst zmijozelského prince. Pomalu přejížděla prstem po jeho rtech. Mladíkovo pravidelné oddechování náhle ustalo, toho si však Ginny nevšimla.

Draca okamžitě probral jemný dotek, jenž ucítil na svých rtech. Překvapil ho, ale chvíli na něj nereagoval – bylo to velice příjemné. Za krátko ho však přemohla zvědavost a on otevřel oči.
Hleděl do tváře Ginny Weasleyové.
Pár tichých sekund se jen měřili upřeným pohledem, oba dva překvapení v očích. Draco se vzpamatoval jako první a bleskově chňapl po Ginnyině vztažené ruce.
„Weasleyová, co si myslíš, že děláš?“ zeptal se mrazivě.
„Ehm.. ahoj Draco… Já tady jen… pracuji,“ vykoktala a pokusila se mu vyškubnout. Marně.
Draco pozvedl obočí.
„A dotýkat se pacientů na puse máš v popisu práce?“zazněl ironicky a sevřel její zápěstí pevněji.
Rudovláska zrudla a nezmohla se na odpověď.
K jejímu velkému překvapení však Malfoyovi také došly sarkastické poznámky.

Dracovi bylo jasné, že se tu Ginny dřív nebo později objeví. Moc dobře věděl, kde pracuje. Proto se na to psychicky připravoval už od včerejšího poledne, kdy se na tomto pokoji s třeštící hlavou a nehybnou nohou probral. Myšlenky na Ginny bylo to jediné, co mu zabraňovalo se litovat, protože na to už mu nezbyl čas. Jeho psychická příprava na její přítomnost však byla naprosto marná. Teď tu před ním stála, on svíral její zápěstí a úvahy o tom, co by jí nejraději provedl, jelikož mu tak zkomplikovala život, se mu pomalu vytrácely z hlavy. Nechtěl být znovu hrubý jako na ministerstvu. Toho, co se tenkrát stalo, litoval. Teď už by to nejspíš ani nedokázal. Byla příliš blízko a navíc, při svém pobytu na tomto pokoji si byl nucen konečně přiznat, že k ní cítí něco víc… A nebyla to jen přitažlivost.
Dívka se znovu pokusila vyprostit svoji ruku, což Draca vrátilo zpátky do reality. Aniž by povolil stisk, přitáhl si Ginny blíž k sobě. To ji donutilo sklonit se nad jeho lůžkem. Upřeně jí zíral do očí. Dívka začala z toho soustředěného pohledu nervózně mrkat. Dracova víčka se však ani nepohnula. Zesílil tlak a znovu ji tahem stáhl o kousek blíž k sobě. Najednou byli svými tvářemi vzdáleni sotva pár centimetrů.
„Vážně si vezmeš Pottera?“ zeptal se potichu dřív, než stačil sám sebe zarazit.
Podívala se na něj s naprosto zmateným výrazem.
„Proč to chceš vědět?“ vydechla šeptem, jako kdyby nechtěla příliš hlasitou odpovědí porušit tuhle zvláštní chvíli.
Draca pohladil po tváři její výdech. Nasucho polknul.
„Protože mi na tom záleží…“
V budoucnosti si nikdy nebyl schopen vysvětlit, jak se přinutil se takhle najednou otevřít, ale to teď nebylo důležité.
Slyšel, jak se Ginny zběsile rozbušilo srdce. Přestala mrkat a opětovala mu upřený pohled. Jiskření mezi nimi bylo téměř hmatatelné. Malfoy stále držel její zápěstí. Byl to dotek jen na malém procentu jejich kůže, avšak horkost toho dotyku byla teď téměř nesnesitelná.
Draco naposledy zatáhl a zrušil tak poslední vzdálenost, která oddělovala jejich obličeje.
Nedočkavé rty se setkaly v jemném doteku. Chvilku jen tak setrvaly v letmém pohlazení. Pak se Draco chopil iniciativy a začal něžně laskat Ginnyin horní ret. Konečně pustil její zápěstí. Pravou rukou ji chytil za bradu a levou se probíral jejími vlasy. Ginny položila své ruce na jeho hruď a pootevřela pusu. Draco neváhal a vyhledal její jazyk. Pomalu prozkoumávali svá ústa. Po chvíli se polibek změnil z něžného na vášnivý. Po nekonečně dlouhé době se dvojice od sebe odtrhla. Oba dva zrychleně oddechovali. Draco uchopil Ginnyin obličej a znovu se jí zadíval do očí. Upřeně, dlouho. Na konci toho pohledu se objevily dva spokojené úsměvy.

Rudovlasá dívka se pomalu procházela rušnou ulicí. Těžké kapky padající ze zataženého nebe jí smáčely vlasy. Ani déšť ji ale nepřinutil, aby se domů přemístila. Dnes měla náladu se projít. Šla rozvážně proti spěchajícím lidem
s deštníky a nechala kapky volně dopadat na její usměvavý obličej. Dnes ráno si myslela, že je šťastná. Omyl. Opravdově šťastná byla právě teď. Až neuvěřitelně. Nejraději by roztáhla ruce, zaklonila hlavu k nebi, zavřela oči a nechala svou tvář laskat prudkými provazci vody. Myslela by při tom na jediného člověka na světě. Na Draca. Teď už to věděla - byla zamilovaná do zmijozelského prince.
Paradox, že? Celých deset let měla v hlavě jen jediného muže. Nebelvírského hrdinu. Na světe snad nebylo víc rozdílných mužů, než jakými byli Draco a Harry. Blonďatý a černovlasý, skromný a arogantní, vypočítavý a dobromyslný…
A ona se zamilovala do obou. Láska k tomu jednomu jí ale proklouzla mezi prsty. A jí na tom nezáleželo. Teď dokázala myslet jen na Draca.
Ani si nevšimla, že dorazila na Grimmauldovo náměstí. Automaticky vyběhla po schůdcích k domu a s úsměvem odemkla dveře. Došla do obývacího pokoje, kde seděl Harry a Hermiona.
„Ahoj!“ pozdravila.
Oba se na ni mlčky podívali.
„Děje se něco?“ zeptala se s úsměvem, který jí ne a ne zmizet z tváře.
Chvíli nikdo nepromluvil.
„Ahoj,“ začal Harry rádoby klidně, „chtěl jsem jen Hermioně prozradit tu radostnou novinu o datu naší svatby,“ řekl a udělal krátkou pomlku, „ona mi ale sdělila, že má určité pochyby o tvojí upřímnosti ke mně…“ pokračoval pomalu, jako kdyby hledal správná slova.
„Ehm… jaké pochyby?“ zkusila Ginny nevinně a byla nucena slétnout trošku níž
z toho mráčku štěstí, na kterém se právě vznášela.
„Proč si byla za Dracem Malfoyem na ministerstvu? A proč o tom nevím?“ zeptal se zvýšeným hlasem a jeho hraný klid se rychle vytrácel.
Ginny se prudce nadechla.
„Protože si myslím, že s tím útěkem smrtijedů nemá nic společného! Obvinili ho na základě nedostatečných důkazů a zavřeli do vazby. Přitom si vůbec nezasloužil tam být!“
„Vážně?! Takže Malfoy je podle tebe chudáček, který s tím útěkem nemá nic společného jo?!“ rozkřikl se na ni Harry.
„Přesně tak!“
Harry se postavil a nasupeně na ni zíral.
„Tak to můžeš být spokojená, protože ho zprostili obvinění! Prý nemají právo ho déle zadržovat bez přímých důkazů. Tss! Klidně ho pustili, i když MNĚ je naprosto jasné, že v tomhle má určitě prsty!“
„Vím, že ho zprostili obvinění.“
„Cože? A kde ses to jako dozvěděla?!“
„Řekl mi to,“ odvětila Ginny naprosto klidným hlasem.
Harry zrudnul a prudce se nadechnul, Hermiona ho však s mluvením předhonila.
„Víš, Harry, je tu ještě něco, co jsem ti neřekla,“ začala, „ještě než stihli na ministerstvu vyřídit papíry k Malfoyovu propuštění, museli ho převézt k Mungovi.“
„Proč?“ zeptal se Harry a překvapením zapomněl na nasupený tón.
„Nalezli ho totiž včera ráno v cele v bezvědomí se zlomeným nártem u nohy
a slabým otřesem mozku.“
Harry se otočil na Ginny.
„Neříkej, že je to tvůj nový pacient!“
Zrzka jen tiše přikývla.
„Takže předpokládám, že sis s ním dnes v práci skvěle poklábosila, když jste teď takový kámoši!“
„To vlastně ani moc ne,“ odpověděla Ginny se zvláštním úšklebkem.
„Můžeš mi vysvětlit, proč si za ním na to ministerstvo vůbec šla?! To, že si myslíš, že je nevinný, snad ještě není důvod k tomu, abys mu to běžela říct ne?!“
Teď se Ginny zarazila.
Co má odpovědět? Dokáže jen tak najednou úplně zahodit její vztah s Harrym?
Dávala si s odpovědí načas. Pak se nadechla a začala rozvážně vysvětlovat.
„Tehdy, jak jsem se asi na dvě hodiny vytratila z toho famfrpálového plesu, jsem potkala Draca. Byli jsme se projít a povídali si. Celou tu dobu jsme byli spolu, což znamená, že nemohl zrovna pomáhat Smrtijedům uniknout z Azkabanu. Na ministerstvo jsem šla, protože jsem mu chtěla poskytnout alibi,“ dokončila
a čekala na Harryho reakci.
Harry se evidentně snažil vstřebat všechny informace v klidu.
„A proč jsi mi o tom neřekla dřív?“ zeptal se potichu se zavřenýma očima, jakoby se na ní nemohl ani dívat.
„Věděla jsem, že bys z toho nebyl zrovna nadšený…“
„Že bych z toho nebyl nadšený?!“ rozkřikl se znovu, „to si piš, že nejsem! Klidně se někde couráš s tím smrtijedským parchantem a mně to má být jedno?!“
Zlostně na ni zíral. Pak se sebral a rázně vyšel ze dveří obývacího pokoje, které za sebou s třísknutím zabouchl.
V pokoji se rozhostilo rozpačité ticho.
Ginny pohlédla na Hermionu. Ta ji propichovala upřeným pohledem.
„Nikdy bych do tebe neřekla, že Harrymu takhle ublížíš. Vždyť je to jeho největší rival a navíc Malfoy. Všichni z jeho rodu jsou až příliš blízko černé magii, a i kdyby v tom útěku prsty neměl, stejně je to pořád člověk, který se stará jen o své vlastní dobro. Nikdy z něj nic dobrého nevyleze.“
„To jsou jen předsudky,“ zašeptala Ginny.
„Ne, to nejsou! A ty by sis to měla uvědomit dokud je čas! Moc dobře vím, o čem tohle je, Gin. Ty si se s ním jen tak nebavíš. Tobě se Malfoy líbí! A možná nejen to.“
Ginny se na ni poprvé podívala vyděšeně.
„Tohle si Harry nemyslí, zranilo ho jen to, že se přátelíš s jeho nepřítelem a navíc za jeho zády. Nic neřeknu, ale jen kvůli Harrymu. A ty to dej všechno do pořádku, dokud je ještě čas!“
Zvedla se k odchodu. U dveří ji zastavil Ginnyin hlas.
„Hermiono, co zjistili u výslechu těch chycených Smrtijedů?“ zeptala se ještě rychle.
Hermiona se neochotně otočila.
„Ty tři chycené ukrýval Blaise Zabini. Pátrají po něm. Víc nezjistili nic. Vypadá to, že Smrtijedi jsou po skupinkách schovaní u různých lidí. Navzájem o sobě nevědí, kde právě jsou, pro případ, že by někoho z nich chytili a vyslýchali. Zřejmě je do toho zapletena spousta bývalých studentů ze Zmijozelu, kteří jsou jejich příbuzní,“ vysvětlila jí to chladně. Pak se otočila a bez pozdravu zmizela ve dveřích.
Ginny si hluboce povzdechla a ač se jí vůbec nechtělo, vydala se za Harrym. Pomalu stoupala po schodech do ložnice. Věděla, že Harry tam bude. Také věděla, že si s ním musí promluvit a tuhle situaci vyřešit. Jediné co nevěděla, bylo jak.

A/N: Velké díky za beta-read patří Šedoočce! :-)

A/N: Měla bych pro vás jednu takovou otázečku… Většina lidí mi píše, že chce, aby se Ginny dala v mé povídce dohromady s Dracem. Zajímalo by mě, jestli se najde i někdo, kdo si přeje, aby Gin zůstala s Harrym…? Sice už jsem předběžně rozhodnutá pro jednoho z nich, ale vaše reakce to ještě můžou (ale také nemusí) změnit, takže prosím o názory :-)

8. Kapitola || 10. Kapitola

Soví poštaNezvaný hostRozhodnutíBouřkaVěci vycházejí najevoNečekané událostiRáno na ministerstvuOslavaPřekvapeníTeplo a chladNa pleseZápasNejdůležitější chvíle v jeho životě